Hořčičné semínko
Drobná žlutá, hnědá nebo černá semínka hořčice. Celá jsou ostrá a nasládlá, po opražení oříškově vonná; pálivost se uvolní až po rozdrcení a smíchání s vodou.
Botanický název: Sinapis alba, Brassica nigra, Brassica juncea
Odkud pochází a od kdy ho známe
Hořčice se pěstuje od starověku v Indii i ve Středomoří. Římané drtili semínka a míchali je s nekvašeným vinným moštem – z latinského mustum ardens („pálivý mošt“) vzniklo anglické mustard i francouzské moutarde. Francouzský Dijon je městem hořčice od středověku.
Kde se používá nejvíc
Indie (černá semínka do kari a nakládané zeleniny), Francie (dijonská hořčice), Německo, Česko a Velká Británie (hořčice jako omáčka). Největším pěstitelem a vývozcem semínek je Kanada.
Kam se hodí v kuchyni
Nakládané okurky a zelenina, domácí hořčice, indická kari a dal, jihoindická rýže, marinády na uzené maso.
Zajímavosti a příběhy
- Hořčičná semínka sama nepálí. Ostrost vzniká, až se rozdrcená smíchají se studenou vodou – horká voda pálivost oslabí.
- Roku 1856 nahradil Jean Naigeon v Dijonu ocet kyselou šťávou z nezralých hroznů a vznikla jemnější dijonská hořčice, jak ji známe dnes.
- V Bibli se království nebeské přirovnává k hořčičnému zrnu – nejmenšímu semenu, ze kterého vyroste velká rostlina.
- Česká plnotučná hořčice je pro mnoho Čechů v zahraničí stejně nenahraditelná jako majoránka.
Tip do kuchyně
V indické kuchyni se černá semínka hodí do horkého oleje a nechají se „vystřelit“ – jakmile začnou praskat, přidejte další suroviny.
Skladování
Celá semínka vydrží rok i déle v suchu.