Gastro slovník a lexikon koření
Co je jíška, jak se blanšíruje a k čemu se hodí jalovec? Kuchařské pojmy vysvětlené srozumitelně. V postupech receptů na ně vedou odkazy.
Lexikon koření
- Anýz
- Drobná šedozelená semínka s výraznou sladkou vůní lékořice. Ve vůni podobný badyánu, ale jemnější.
- Badyán
- Hvězdicovité plody s výraznou anýzovou vůní, typické pro čínskou a vietnamskou kuchyni.
- Bazalka
- Sladce aromatická bylinka s tóny anýzu a hřebíčku, základ italské kuchyně.
- Bobkový list
- Sušené listy vavřínu ušlechtilého s jemně nahořklou, balzámovou vůní, která se uvolňuje pomalým vařením.
- Černuška (kalindži)
- Malá černá trojhranná semínka s chutí, která připomíná cibuli, tymián a černý pepř dohromady.
- Černý pepř
- Plody pepřovníku černého, sklizené nezralé a usušené. Pálivý, svěží a aromatický – nejpoužívanější koření světa.
- Chilli
- Sušené nebo čerstvé papričky různé pálivosti; pálivost určuje látka kapsaicin, soustředěná hlavně v semenech a přepážkách.
- Estragon
- Bylinka s jemnou anýzovou chutí, oblíbená ve francouzské kuchyni.
- Fenykl (semínka)
- Nasládlá semínka s anýzovou vůní, příbuzná koprové chuti.
- Garam masala
- Indická směs pražených koření – obvykle kmín římský, koriandr, kardamom, skořice, hřebíček a pepř. Každá rodina má svou.
- Hořčičné semínko
- Drobná žlutá, hnědá nebo černá semínka hořčice. Celá jsou ostrá a nasládlá, po opražení oříškově vonná; pálivost se uvolní až po rozdrcení a smíchání s vodou.
- Hřebíček
- Usušená květová poupata hřebíčkovce s velmi silnou, sladce pálivou vůní.
- Jalovec
- Modročerné „bobule“ jalovce obecného s pryskyřičnou, lesní vůní a nasládlou chutí. Dávají aroma i ginu.
- Kardamom
- Zelené tobolky s drobnými černými semeny – svěží, citrusová a eukalyptová vůně. Patří k nejdražším kořením.
- Kmín
- Semena kmínu kořenného jsou lehce nahořklá, teplá a výrazně aromatická. Je to nejtypičtější koření české kuchyně.
- Kopr
- Jemná, sladce anýzová bylinka, bez které by nebyla koprovka ani kulajda.
- Koriandr
- Semena mají citrusovou, nasládlou vůni; čerstvá nať (cilantro) chutná úplně jinak – svěže a výrazně.
- Kurkuma
- Sušený a mletý oddenek z čeledi zázvorovitých se zemitou, lehce hořkou chutí a sytě žlutou barvou.
- Levandule
- Fialové květy s intenzivní sladkou, květinovou a lehce kafrovou vůní. V kuchyni se používá jen levandule lékařská.
- Libeček
- Bylinka s chutí, která připomíná polévkové koření – proto se jí říká i „maggi“.
- Majoránka
- Sladce bylinková, kořenitá vůně s jemnými tóny máty a citrusu. Patří k nejoblíbenějším českým bylinkám.
- Máta
- Svěží bylinka s chladivou vůní mentolu. Nejběžnější je máta peprná a máta klasnatá, která je jemnější a sladší.
- Medvědí česnek
- Jarní lesní bylina s jemnou česnekovou vůní. Sbírají se listy od března do začátku května, před rozkvětem.
- Muškátový oříšek
- Semeno muškátovníku s teplou, nasládlou a lehce pryskyřičnou vůní. Muškátový květ je jeho jemnější obal.
- Nové koření
- Usušené nezralé plody pimentovníku z Karibiku. Voní jako směs skořice, hřebíčku, muškátu a pepře – odtud anglický název allspice.
- Oregano
- Divoká příbuzná majoránky s výraznější, pikantní chutí. Sušené je aromatičtější než čerstvé.
- Pažitka
- Jemná trubkovitá nať s mírnou cibulovou chutí. Nejrychlejší česká bylinka – roste na zahradě i v květináči.
- Perníkové koření
- Směs mletého koření na perník a vánoční pečivo: obvykle skořice, hřebíček, badyán, anýz, nové koření, muškátový oříšek, zázvor a kardamom.
- Petrželka
- Nať petržele, hladká nebo kadeřavá. Svěží, lehce hořkobylinná chuť; hladká petrželka je aromatičtější.
- Pískavice (řecké seno)
- Hranatá žlutohnědá semínka s nahořklou chutí a vůní, která připomíná javorový sirup a karamel. Sušené lístky (kasuri methi) voní jemněji.
- Ras el hanout
- Marocká směs koření, jejíž jméno znamená „hlava obchodu“ – to nejlepší, co obchodník má. Obvykle obsahuje kmín, koriandr, skořici, zázvor, kurkumu, kardamom, pepř a další.
- Římský kmín (kumín)
- Semena kmínu římského mají zemitou, lehce kouřovou chuť, úplně jinou než kmín kořenný. Nezaměňovat.
- Rozmarýn
- Jehličkovité lístky s pryskyřičnou, borovicovou vůní. Typická středomořská bylinka.
- Šafrán
- Ručně sbírané blizny šafránu setého – na kilogram je potřeba přes sto tisíc květů. Medová vůně a zlatá barva.
- Šalvěj
- Sametové lístky s lehce hořkou, kafrovou vůní.
- Saturejka
- Bylinka s pikantní, pepřovou chutí; v češtině se jí říká i „čubrica“.
- Sečuánský pepř
- Usušené slupky plodů žlutodřevu. Nepálí jako pepř, ale citrusově voní a na jazyku způsobí zvláštní mravenčení až znecitlivění.
- Skořice
- Usušená kůra skořicovníku – sladce kořenitá a hřejivá. Cejlonská skořice je jemná, levnější kasie (čínská) výraznější.
- Sladká paprika
- Mleté sušené plody papriky – sladké, ovocné a barevné. Maďarská a slovenská paprika patří k nejlepším.
- Sumak
- Tmavě červený prášek z usušených plodů keře škumpy. Chutná svěže kysele, podobně jako citron, ale bez tekutiny.
- Tymián
- Drobné lístky s teplou, lehce kafrovou vůní, které dobře snášejí dlouhé vaření.
- Uzená paprika
- Paprika sušená nad kouřem z dubového dřeva (španělská pimentón de la Vera). Sladká, pálivá nebo hořkosladká, vždy s kouřovou vůní.
- Vanilka
- Fermentované a usušené lusky orchideje vanilovníku. Druhé nejdražší koření světa s plnou sladkou vůní.
- Zaatar
- Blízkovýchodní směs sušeného tymiánu nebo dobromysli, sumaku, opraženého sezamu a soli. Bylinková, kyselá a oříšková zároveň.
- Zázvor
- Oddenek zázvoru – čerstvý je ostrý, svěží a citrusový, sušený mletý je teplejší a vhodnější do pečiva.
Techniky
- Al dente
- Těstoviny nebo rýže uvařené „na skus“ – měkké, ale uprostřed ještě s lehkým odporem. Doba vaření bývá o minutu kratší, než uvádí…
- Bešamel
- Základní bílá omáčka z máslové jíšky a mléka ochucená solí a muškátovým oříškem. Používá se do lasagní, k zapékaným jídlům a jako…
- Blanšírování
- Krátké povaření zeleniny nebo ovoce ve vroucí osolené vodě a okamžité zchlazení v ledové vodě. Zelenina si tak udrží barvu i křupavost,…
- Brunoise
- Krájení zeleniny na velmi drobné kostičky o hraně 2–3 mm, typicky jako základ omáček.
- Deglazování
- Zalití výpeku na dně pánve nebo pekáče tekutinou (vínem, vývarem, vodou) a jeho rozpuštění. Ze zbytků po opékání masa tak vznikne základ…
- Dušení
- Pomalá úprava v malém množství tekutiny pod pokličkou. Hodí se pro tužší kusy masa, které se dlouhým dušením rozpadají a zůstanou šťavnaté.
- Emulze
- Stabilní spojení dvou tekutin, které se jinak nemíchají – typicky tuku a vody. Majonéza nebo holandská omáčka jsou emulze, které drží pohromadě…
- Filetování
- Oddělení masa ryby od kostí a kůže na celé plátky (filety). Stejně se říká i vykrajování dílků citrusů bez blan.
- Flambování
- Zapálení alkoholu (koňaku, rumu, brandy) přímo na pánvi. Alkohol vyhoří a v jídle zůstane jen aroma. Z bezpečnostních důvodů vždy mimo digestoř…
- Fond
- Silný vývar z kostí, zeleniny a koření, často dlouho redukovaný. Slouží jako chuťový základ omáček a šťáv.
- Glazování
- Potření pokrmu lesklou vrstvou (glazurou) – u masa redukovanou šťávou nebo medem, u zákusků polevou. Glazura dodá lesk i chuť.
- Gratinování
- Zapékání pokrmu v troubě pod silným horním žárem, často se sýrem, strouhankou nebo bešamelem, dokud se na povrchu nevytvoří zlatá kůrčička.
- Jíška
- Směs tuku (nejčastěji másla) a hladké mouky opražená na pánvi, kterou se zahušťují omáčky a polévky. Světlá jíška se praží jen krátce…
- Julienne
- Krájení zeleniny na tenké nudličky o délce několika centimetrů, například do polévek, salátů nebo jako ozdoba.
- Karamelizace
- Hnědnutí cukru působením tepla. U cibule nebo zeleniny jde o pomalé opékání, při kterém se uvolní přirozené cukry a vznikne sladká, plná…
- Konfitování
- Pomalé vaření masa ponořeného v tuku při nízké teplotě (kolem 80–90 °C), typicky kachních stehen v kachním sádle. Maso je pak velmi…
- Kořenová zelenina
- Mrkev, petržel, celer a pastinák – základ vývarů, svíčkové a mnoha omáček. Často se kupuje jako „polévková zelenina“.
- Kynutí
- Fáze, kdy droždí v těstě vytváří plyn a těsto zvětšuje objem. Nejlépe probíhá v teple kolem 25–30 °C a bez průvanu.
- Marinování
- Naložení masa, ryby nebo zeleniny do ochucené směsi (olej, kyselina, koření) na několik hodin. Marináda dodá chuť a kyselé složky maso částečně…
- Mise en place
- Příprava všech surovin a nádobí před začátkem vaření – nakrájeno, odváženo, nachystáno. Vaření je pak klidnější a nic se nespálí.
- Pošírování
- Šetrné vaření těsně pod bodem varu, kdy voda jen jemně „šeptá“. Tak se připravují zastřená vejce, ryby nebo ovoce ve víně.
- Redukce
- Odpařování tekutiny vařením bez pokličky, při kterém omáčka nebo vývar zhoustne a chuť se zkoncentruje. Redukovat znamená nechat svařit například na polovinu.
- Restování
- Opékání nadrobno nakrájených surovin na tuku za stálého míchání, typicky cibule do zlatova jako základ omáčky nebo guláše.
- Sous-vide
- Vaření potravin vakuově zatavených v sáčku ve vodní lázni s přesně udržovanou teplotou. Maso se propeče stejnoměrně od středu ke krajům a…
- Špikování
- Protahování proužků slaniny nebo špeku masem pomocí špikovací jehly. Libové maso tím při pečení nevysychá – klasika u svíčkové.
- Temperování čokolády
- Řízené rozpuštění a ochlazení čokolády, aby po ztuhnutí měla lesk a příjemně křupla. Netemperovaná čokoláda bývá matná a šedne.
- Trojobal
- Klasická česká úprava na smažení: mouka, rozšlehané vejce a strouhanka. Řízek nebo sýr se obalí postupně v tomto pořadí a hned smaží.
- Velouté
- Jedna ze základních omáček francouzské kuchyně – světlá jíška zalitá světlým vývarem (kuřecím, rybím nebo telecím). Je základem mnoha krémových omáček a…
- Vodní lázeň
- Miska postavená nad hrnec s mírně vroucí vodou. Používá se na rozpouštění čokolády, šlehání krémů se žloutky nebo pečení jemných pudinků bez…
- Zátřepka
- Mouka rozmíchaná ve studené vodě nebo mléce, kterou se rychle zahušťují polévky a omáčky. Musí se několik minut provařit, jinak je cítit…