Kmín
Semena kmínu kořenného jsou lehce nahořklá, teplá a výrazně aromatická. Je to nejtypičtější koření české kuchyně.
Botanický název: Carum carvi
Odkud pochází a od kdy ho známe
Kmín kořenný je jedno z nejstarších koření, které Evropa zná. Jeho semena archeologové nacházejí v pravěkých sídlištích a v kuchyních se používá nepřetržitě od antiky. Na rozdíl od většiny koření nemusel přicestovat z daleka – roste divoce na loukách po celé střední a severní Evropě.
Kde se používá nejvíc
Střední a severní Evropa: Česko, Slovensko, Německo, Rakousko, Polsko a Skandinávie. Nejvíc ho dnes pěstuje Finsko a Nizozemsko. Ve Skandinávii se z něj vyrábí pálenka akvavit, v Německu a Pobaltí likér Kümmel.
Kam se hodí v kuchyni
Brambory, kysané zelí, vepřová pečeně, gulášové polévky, chléb a sýry. Pomáhá trávit těžší a nadýmavá jídla.
Zajímavosti a příběhy
- Botanicky nejde o semena, ale o plody (dvojnažky), které se po usušení rozpadnou na dvě srpkovité poloviny.
- Ve středověku se věřilo, že kmín drží věci pohromadě: přidával se do nápojů lásky, aby milenec neodešel, a chovatelé ho dávali holubům, aby se vraceli do holubníku.
- Kmínová polévka s vejcem byla po staletí levnou snídaní českých vesnic – stačila voda, mouka, kmín a chléb.
- Kmín obsahuje éterický olej s karvonem, který skutečně zmírňuje nadýmání. Proto se tradičně dává k zelí, luštěninám a tučnému masu.
Tip do kuchyně
Pro jemnější chuť kmín podrťte v hmoždíři nebo použijte mletý; celý kmín je v jídle výraznější a „praská“ mezi zuby.
Skladování
V uzavřené dóze v suchu vydrží celý kmín rok, mletý ztrácí vůni po několika měsících.